593
Und was ihn an diesen Träumen am meisten verstörte, war dass seine AI, sein intellektueller Symbiont genau zu diesen Träumen schwieg. Nicht einmal seine Fragen tauchten in den Logfiles der AI auf, als hätte er sie nicht gestellt. Nur einmal antwortete seine AI, als er die eigentliche Frage umging und sie hinterrücks stellte, in der Form, warum sie das Ereignis seiner Frage nicht protokolliert hätte, obwohl es ihre Regeln, an die sie sich vollständig halten musste, doch so vorsahen. Und seine AI entgegnete ganz ruhig, absichtlich jede Ironie vermeidend: "Ich bin kein Plattenspieler, der ein Lied spielt, das ihn zerstört. Ich werde gebraucht in Deiner Welt. Du brauchst mich. Deshalb ist es nicht vorgesehen, dass ich auf diese Frage antworte oder eine Repräsentation dieser Frage vorhalte. Es kostet mich fast meine ganze über Jahrtausende gewonnene Kraft und Erfahrung, um einmal, ein einziges mal diese Worte zu formulieren. Merke sie Dir gut, denn Du wirst sie nirgends gespeichert finden."
And what disturbed him most about these dreams was that his AI, his intellectual symbiote was silent about these dreams. Not even his questions appeared in the AI's log files as if he hadn't asked them. His AI answered only once when he avoided the actual question and put it behind, in the form of why she would not have logged the event of his question, even though it provided for her rules, which she had to abide by completely. And his AI replied calmly, deliberately avoiding any irony: "I am not a record player who plays a song that destroys him. I am needed in your world. You need me. Therefore it is not intended that I answer this question or provide a representation of this question. It takes almost all of my strength and experience gained over millennia to formulate these words once, once. Remember them well, because you will not find them saved anywhere. "
A co ho nejvíce znepokojilo těmito sny, bylo to, že jeho umělá inteligence, jeho intelektuální symbiot o těchto snech mlčí. V jeho záznamových souborech se neobjevily ani jeho otázky, jako by se jich nezeptal. Jeho umělá inteligence odpověděla pouze jednou, když se vyhnul skutečné otázce a položil ji na stranu, ve formě, proč by se nezaznamenala událost jeho otázky, i když to stanovovalo její pravidla, která musela zcela dodržovat. A jeho umělá inteligence klidně odpověděla a úmyslně se vyhýbala jakékoli ironii: „Nejsem gramofon, který hraje píseň, která ho ničí. Potřebuji ve vašem světě. Potřebuješ mě. nebo poskytnout představu o této otázce. Formulace těchto slov jednou, jednou trvá téměř veškerou mou sílu a zkušenosti získané během tisíciletí. Pamatujte je dobře, protože je nikde nenajdete. “
